Fauna střevlíkovitých Prahy byla vždy bohatá a pestrá, což je dáno zejména tím, že se v tomto prostoru setkávají čtyři rozsáhlejší geografické celky: Polabí, Český kras, Brdy a Středočeská pahorkatina. Vyjma posledního mají tyto celky řadu specifických druhů, z nichž část zasahuje, byť v některých případech jen okrajově, na pražské území. Významný vliv má i říční fenomén Vltavy a částečně i Berounky. Během sledovaného období, tj. v letech 1790-2001 zde byla zaznamenána přítomnost celkem 358 druhů střevlíkovitých brouků, což je téměř 80 % všech druhů uváděných z území Čech a 69 % všech druhů uváděných z území České republiky. Tyto druhy jsou uvedeny v Tabulce 1.
Současná situace ovšem není zdaleka taková. Postupem času došlo na mnoha lokalitách k celé řadě změn, v jejichž důsledku vyhynulo celkem 76 druhů (42 ze skupiny R, 33 ze skupiny A a 1 ze skupiny E). Naopak, přistěhovalo se 13 druhů (3 ze skupiny A, 10 ze skupiny E) a dalších 19 druhů bylo nově nalezeno (3 ze skupiny R, 14 ze skupiny A a 2 ze skupiny E). U těchto 19 nově nalezených druhů lze předpokládat jejich přítomnost i v minulosti, výskyt ale nebyl z různých důvodů potvrzen. Výčet všech vyhynulých druhů, včetně uvedení příčin je uveden v Tabulce 2, výčet druhů nově nalezených a přistěhovalých je uveden v Tabulce 3. Následná sumarizace je uvedena v Tabulce 4 a znázorněna v grafech. Druhů vzácných, nebo ohrožených, s výskytem na omezeném počtu lokalit je celkem 46 (10 ze skupiny R, 35 ze skupiny A a 1 ze skupiny E). Spolu s celkovým i současným počtem lokalit a případně s poznámkou, zda-li má druh zajištěnu ochranu v některém z chráněných území, jsou uvedeny v Tabulce 6. Změny fauny neprobíhají na všech lokalitách stejně, i když celkový trend je zřejmý všude. Pro ilustraci jsou v Tabulce 7 a v Grafech IOŽP uvedeny výsledky projektu Informačního okruhu životního prostředí (IOŽP).
Jsou uvedeny v Tabulce 5. V některých případech lze předpokádat působení několika příčin zároveň, ale většinou lze označit jednu z nich jako hlavní. Celkem 9 nejasných případů je označeno zkratkou OS = ostatní příčiny. Některé změny v prostředí se neprojeví okamžitě, například zarůstání a degradace pastvin na keřovité porosty trvá poměrně dlouhou dobu.
Je zřejmé, že nejvíce druhů vyhynulo v důsledku regulace Vltavy a Berounky (celkem 25 druhů), přičemž 18 z nich ještě v období do roku 1920. Změnami vodního režimu řek bylo postiženo celkem 14 druhů, zánikem písčin a pískoven 13 druhů, zánikem pastvy 10 druhů, změnami polního hospodaření 5 druhů. Z ostatních, nejasných, příčin vyhynulo 9 druhů.
Díky dokonalejší metodice sběru a intenzívnějšímu průzkumu přibylo celkem 19 druhů, z důvodu migraci přibylo 13 druhů.
a) přímá likvidace lokalit
- regulace břehů Vltavy a Berounky (nábřežní zdi, jezy, likvidace ramen a ostrovů), při které zmizely všechny varianty přirozených pobřežních stanovišť (písčité a štěrkopískové břehy a pláže, kolmé hlinité břehy, ploché bahnité břehy atd.)
- změna vodního režimu Vltavy působením přehrad a prohloubením koryta, chybí pravidelné jarní zaplavení nivy a transport v náplavech, chybí obnova břehů, meandrů a tůní, které zarůstají místy neproniknutelnou vegetací
- znečištění vody různého druhu, což se týká téměř všech toků na území Prahy
- zastavění území zástavbou, nebo dopravními stavbami, zvláštním případem jsou zahrádkářské a chatové kolonie, dříve zakládané na hospodářsky nevyužívaných, často přírodně cenných místech; dopravní stavby a návazná zástavba často navíc zapříčiňují další izolaci lokalit a zbylých populací
- likvidace velkoplošnou těžbou v lomech, odstrašující ukázkou takového dodnes trvajícího ničení cenného území jsou lomy v Radotínském údolí
- zavážení mokřadů i jiných prohlubní a nerovností terénu
b) změny ve využívání lokalit
- zánik pastevectví, především upuštění od pastvy ovcí a koz (od roku 2000, tedy po padesáti až šedesáti letech, se na vhodných plochách z důvodu obnovy některých chráněných území opět pastva zavádí, vegetace regeneruje poměrně rychle, reakce střevlíkovitých brouků bude potřeba teprve sledovat)
- zalesňování opuštěných pastvin, zejména trnovníkem akátem a jinými nevhodnými dřevinami, jak dnes vyhlíží území kdysi klasických xerotermních lokalit, zalesněných v minulém století akátem, poskytuje názorný pohled porost jižně od PP Staňkovka v Radotíně, ale i na mnoha jiných místech
- změny v polním hospodaření, likvidace mezí i remízů, vznik velkých lánů s jedinou plodinou, pojíždění těžkých strojů, chemické ošetřování a hnojení (dříve i letecké), nitrifikace okrajových a sousedních ploch, zejména ve svazích pod poli, od počátku 90. let nastává významný pokles spotřeby chemických přípravků a zdá se, že nově používané přípravky méně zatěžují prostředí
- zanedbání sečení a následné zpustnutí nivních i jiných luk (i vlhké louky se dříve kosily alespoň na stelivo), nebo jejich odvodnění (meliorace) a přeměna na pole, v nejhorším případě kukuřičné
- zánik vinohradů
- zpustnutí extenzívních sadů (dříve vypásaných)
- intenzívní a velkoplošná těžba v lomech, hliništích a pískovnách, kde chybí dřívější rozmanitost stádií sukcese a členitost terénu, obvyklá při extenzívní těžbě, po ukončení těžby následuje zavezení odpady, nebo nepůvodním materiálem a tzv. rekultivace
- hospodaření v lesích, velkoplošná těžba i obnova, likvidace starých, i když těžko využitelných stromů (tzv. přestárlé porosty)
- změny v údržbě městských sadů, parků a trávníků, před rokem 1989 byla údržba minimální, nebo žádná
- změny ve vegetaci ruderálů a úhorů, v 19. století byla příslušná vegetace jistě v mnohém odlišná od té dnešní, po druhé světové válce a potom hlavně v období komunistického experimentu zaujímaly ruderály rozsáhlé plochy díky pomalému tempu tehdejší výstavby, v dnešní době probíhá výstavba mnohem rychleji
- ponechání méně úrodných polí ladem, po roce 1989 se značné rozlohy polí mění v úhory s ruderálními porosty, ty plochy, které se pravidelně sečou, přecházejí postupně v louky a trávníky
c) plošné působení chemických látek, např. exhalace, kyselé deště, spad prachu, jejichž vliv se prakticky nedá odlišit od působení jiných, lokálních činitelů, ale při jejich obrovském množství a mnohaletém působení můžeme předpokládat ovlivnění chemizmu a struktury půdy zvláště na xerotermních stanovištích, kde jistě budou rozdíly v závislosti na půdní reakci podkladu; významný pokles množství některých zplodin nastal počátkem devadesátých let minulého století díky silnému propadu průmyslové výroby, zároveň však stoupá podíl automobilové dopravy na celkovém znečištění; zvláštním případem působení chemických látek je druhotné zasolení v okolí komunikací
d) změny podnebí, území města vytváří postupně v krajině tzv. tepelný ostrov, kde je teplota až o několik stupňů vyšší než v okolí, kromě toho neustále probíhají i jiné, rozsáhlejší, klimatické výkyvy, k odlišení a posouzení jejich vlivu však zatím nemáme dostatek informací
- zástavba míst s atraktivní polohou v sousedství přírodních lokalit (okraje lesů, staré sady atd.), v nové zástavbě zcela chybí prostor pro přírodní prvky, nepočítáme-li krátce sečené trávníky, výsadby cizorodých dřevin atd., tento trend je celkově velmi nepříznivý i pro naprostou většinu jinak přizpůsobivých živočichů i rostlin
Jelínek & Bílý (1980) uvádějí tyto hlavní příčiny změn: regulace Vltavy, znečištění vody, narušování a změna xerotermních stanovišť, likvidace písčin, chemizace na polích. Jmenují celkem 34 vyhynulých druhů, 5 z nich bylo v následujícím období po roce 1980 opět nalezeno: Amara anthobia, Dyschirius politus, Leistus montanus, Microlestes fissuralis, Paradromius longiceps. Tito autoři hodnotí poněkud větší území, než je plocha Prahy.
Strejček (2000 a 2001) uvádí tyto hlavní příčiny změn: neobhospodařování xerotermních ploch (zrušení pastvy, případně nekosení), změna pobřeží Vltavy (vymizení pobřežních písčin), likvidace písčin vytěžením v pískovnách, přímá likvidace lokalit, změny ve složení lesních porostů a změny ve způsobu jejich obhospodařování.
Je zřejmé, že největší vliv na faunu střevlíkovitých měly od počátku lidské zásahy do prostředí, jejichž intenzita byla a je dána aktuální technologickou úrovní. K největším změnám dochází v době ekonomických (politických) přeměn (např. 1920, 1950, 1989). Jejich počátek a průběh se ovšem dá jen velmi těžko předvídat. Nejvíce vyhynulých a ohrožených druhů náleží k druhům nelesních, otevřených stanovišť, která se udržovala buďto přirozeným působením říčního fenoménu, nebo lidskou činností. Pokud bychom chtěli zlepšit současnou situaci, bylo by potřeba věnovat pozornost nejvíce ohroženým typům stanovišť. Až na plochy některých bývalých xerotermních pastvin však nebývají objektem zájmu ochrany přírody. Za úvahu by stálo obnovení a udržování částí písčitých a štěrkopískových břehů Vltavy v Troji, popřípadě Berounky v úseku Lahovice - Zbraslav. Ohledně písčin zbývá snad jen zamezit úplné rekultivaci bývalých pískoven a udržovat část písčitých ploch volných, nebo jen s řídkou vegetací.