Metodika

Poznámky k databázové tabulce DTB Carabidae Prahy tabulka DTB Carabidae Prahy

Soubor DTB Carabidae Prahy je databázovou tabulkou, která umožňuje běžnou práci s databází. Především je možno data (řádky) vyhledávat, třídit a filtrovat podle zvolených kritérií, buď podle jednoho, nebo podle kombinace několika kritérií, dále je možno pro různé účely některé položky přidat, vypustit, provádět součty, sestavovat grafy atd.

Při vypisování dat z literatury vzniká problém úprav původního textu. Pro využití možností třídění a vyhledávání v databázi je nezbytné převést řadu různých výrazů stejného významu (např. několik různých jmen jediné lokality) na jednotné znění. V zásadě by úpravy neměly pozměnit smysl textu. Způsoby úprav jsou komentovány dále u jednotlivých položek sloupců databázové tabulky.

V některých případech se sejde k jednomu nálezu  několik citací, nebo jiných záznamů. Existují-li dvě, nebo i více citací k jednomu nálezu, je zaznamenána první citace, druhá a další jsou uvedeny hlavně v případech, kdy doplňují, upřesňují, nebo opravují dříve publikovaná fakta. Pokud jsou k dispozici, jsou uvedeny rovněž údaje ze sbírek, nebo kartoték, vztahující se k publikovaným údajům.

Často se stává, že k záznamu sbírkového materiálu jsou k dispozici ještě další údaje např. v kartotékách, nebo jiných záznamech, které většinou obsahují více podrobností než pouhý lokalitní štítek. V těchto případech jsou tyto údaje doplněny k již existujícímu zápisu o sbírkovém exempláři, zpravidla ve sloupci Další údaje.

Vysvětlivky k databázové tabulce DTB Carabidae Prahy tabulka DTB Carabidae Prahy

1. sloupec: je volný, použitelný např. pro značky uživatele

2. - 4. sloupec: KR, KD, KP = kód rodu, kód druhu, kód poddruhu

- použito je číslování systematického řazení taxonů podle Hůrky, 1996, jehož vzestupným seřazením se obnoví řazení taxonů podle systému místo praktičtějšího řazení abecedního.

5. sloupec: ROD = rodové jméno taxonu

- starší jména taxonů (rodová i druhová) jsou převedena na současná používaná, ovšem pouze v případech, kdy jde o jednoznačné případy, např. Harpalus obscurus je převedeno na Ophonus stictus a pokud jde o publikovaný text, je původní jméno uvedeno v komentáři k buňce, pokud jde o nepublikovaný text, původní jméno uvedeno není; případy, kdy byly některé druhy dlouhodobě směšovány, např. Philorhizus notatus a Philorhizus crucifer,  uvádím jako směs druhů v podobě „Philorhizus notatus x P. crucifer

- jména taxonů neakceptovaných pro faunu Prahy (omyly, nesprávné determinace, zavlečené druhy atd.) jsou odlišeny červenou barvou písma

6. sloupec: DRUH = druhové jméno taxonu

- viz. poznámka u 5. sloupce

7. sloupec: PODDRUH = poddruhové jméno taxonu, pokud se uvádí

8. sloupec: AUTOR a ROK POPISU (taxonu)

9. sloupec: Č.M.P. = číslo mapového pole

- ve většině případu bylo třeba vyhledat a doplnit číslo dodatečně

- v případě lokalit ležících na hranicích několika polí je v podobě 44-4544, 4444-45 nebo 43-4444-45; lze použít i dalšího doplňujícího dělení pole na čtyři části: 4444a, (...b, c, d)

10. sloupec: LOKALITA

- starší, nebo jinak odlišné názvy lokalit (i např. německé), byly převedeny na dnes používané znění, v případě publikovaného textu je původní název uveden v komentáři k buňce

11. sloupec: D. = den nálezu

12. sloupec: M. = měsíc nálezu

13. sloupec: R. = rok nálezu

- pouze záznamy roků 20. století typu 19xx zkráceny na poslední dvojčíslí - xx, ostatní jsou vypsány celé

14. sloupec: POČET = počet nalezených, nebo evidovaných jedinců

+ za počtem jedinců značí, že bylo pozorováno více jedinců, než je uvedený evidovaný počet

m = male (samec)

f = female (samice)

15. sloupec: DALŠÍ ÚDAJE

16. sloupec: LGT. = legit (sbíral)

- jména, která se vyskytují velmi často, jsou zastoupena zkratkami, a to i v následujících sloupcích COLL. a DET.: HŮ = Hůrka Karel, PU = Pulpán Jan, SO = Soustružník Jiří, ST = Strejček Jaromír, VE = Veselý Petr

- pokud není sběratel znám, je pro snazší třídění údajů použit otazník - ?

17. sloupec: COLL. = collection (sbírka, je ve sbírce)

-      pokud není uložení ve sbírce známo, zůstává buňka prázdná

18. sloupec: DET. = determinoval (určoval)

-      pokud není determinátor znám, zůstává buňka prázdná

19. sloupec: CITACE = odkaz na publikaci, nebo rukopis, kde je dotyčný údaj uveden, podrobná citace je uvedena v seznamu literatury

20. sloupec: STR. = strana publikace či jiného pramene, kde je dotyčný údaj uveden

21. sloupec: POZNÁMKA = poznámka zapisovatele

- zde jsou komentovány případy sporné determinace, lokalizace a další případy, vyžadující komentář

- pokud jsou dodatečně publikovány opravy k textu, jsou provedeny a je o tom učiněn záznam do položky sloupce Poznámka, například u údaje týkajícího se druhu Agonum afrum : „původně byl určen jako A. viduum, oprava viz. Novák, 1995“

22. sloupec: ZAPSAL = zde je zkratka  zapisovatele (VE = Veselý Petr)


Metodika hodnocení druhů.

Pro kvalitativní hodnocení fauny jsem použil klasifikaci střevlíkovitých podle Hůrky, Veselého & Farkače (1996), vypracovanou pro použití v podobných případech. Hodnocení každého druhu je vyjádřeno jedním z písmen R - A - E v Tabulce 1 ve sloupci S. (= skupina). Charakteristika skupin je následující:

R je skupina druhů s nejužší ekologickou valencí, majících v současnosti namnoze charakter reliktů. Jedná se vesměs o vzácné a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů, jako jsou tyrfobionti, halobionti, psamofilní, lithofilní a kavernikolní druhy, druhy sutí, skalních stepí a stepí, druhy vřesovišť, klimaxových lesů všech typů, pramenišť, bažin a močálů, přirozených břehů vod a druhy niv, dále druhy s arktoalpinním a boreomontánním rozšířením. Tato skupina zahrnuje na území Čech 119 druhů a poddruhů, což je 26,5 % všech taxonů.

A je skupina adaptabilnějších druhů, osídlujících více nebo méně přirozené, nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Tyto se vyskytují i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních ploch. Tato nejpočetnější skupina zahrnuje především typické druhy lesních porostů, i umělých, pobřežní druhy stojatých i tekoucích vod, druhy lučin, pastvin a jiných travních porostů typu paraklimaxů. Patří k ní 238 druhů a poddruhů uváděných z území Čech, což činí 53 % všech taxonů.

E je skupina eurytopních druhů, které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy nestabilních, měnících se habitatů, stejně jako druhy, které obývají silně antropogenně ovlivněnou, tedy poškozenou krajinu. Zahrnuje i expansivní druhy, šířící se v současné době na těchto nestabilních habitatech a rozšiřujících svůj areál, stejně jako expansivní druhy, které v současnosti ustupují, i nestálé migranty. Náleží sem 92 druhů a poddruhů uváděných z území Čech, což je 20,5 % všech taxonů.

Podíl druhů tří stanovených skupin vypovídá o hodnotě studovaného území či stanoviště. Oproti původnímu textu jsem provedl několik úprav v zařazení druhů: Lebia cyanocephala přeřazena ze skupiny E do skupiny R (chyba v textu), Elaphropus diabrachys přeřazen ze skupiny A do skupiny E, Cryptophonus tenebrosus přeřazen ze skupiny R do skupiny A a Ophonus diffinis přeřazen ze skupiny R do skupiny A.

Pro objektivní bioindikační hodnocení lokalit je nezbytná znalost pokud možno co nejúplnějšího druhového spektra a jeho kvalitativní složení ve sledovaných obdobích. V praxi se ovšem pravidelně nepodaří zjistit během jednoho průzkumu (nejčastěji o délce jednoho roku) všechny zde žijící druhy. Pokud jsou k dispozici údaje z předchozích průzkumů, lze většinou zrekonstruovat situaci zpětně. Tak například máme doloženo, že se druh vyskytoval do r. 1950, potom byl zjištěn až v r. 1999. Pokud známe způsoby vazby na stanoviště, schopnosti adaptace na případné změny poměrů na stanovišti a způsoby možného šíření, to vše při přehledu o situaci na sousedních lokalitách, lze s velkou pravděpodobností určit, zda-li se druh vyskytoval na území i v obdobích, kdy zde nebyl zaznamenán, tedy například v období let 1981 - 2000. Tímto způsobem jsem vyhodnotil všechny obdobné případy a doplnil jsem je v Tabulce 1. Zde jsou případy, kdy druh nebyl zaznamenán, ale lze ho v daném období předpokládat, označeny „0“. S takto upravenými počty druhů potom provádím další hodnocení fauny střevlíkovitých. Jednotlivá hodnocená období jsou stanovena takto: do roku 1920, 1921-1950, 1951-1980, 1981-2000 a 2001. Rok 2001 je uveden spíše informativně, pro naznačení dalšího trendu.

Za dosti objektivní měřítko početnosti jednotlivých druhů pokládám množství dat, které se o jejich výskytu během let podařilo nashromáždit. Záměrně při hodnocení lokalit nepoužívám různých indexů založených byť jen částečně na počtech zjištěných jedinců, neboť jejich použití je znehodnoceno těmito zásadními chybami:

1) vychází se téměř vždy z údajů získaných jen některými metodami sběru, hodnocený materiál pochází nejčastěji ze zemních pastí, které jsou silně selektivní. Pro ilustraci: ve skutečnosti je na mnoha lesních stanovištích dominantní některý z druhů rodu Dromius nebo Calodromius spilotus, žijících v korunách stromů a nikoliv terestrické druhy rodů Carabus, Abax a Pterostichus, jak je uváděno v četných pracích. Druhy rodu Dromius nebo Calodromius spilotus se ve výsledcích průzkumů objevují jen zřídka, vzhledem k tomu, že se dají nalézt především v zimním období individuálně pod kůrou při patách stromů a do zemních pastí nikdy nespadnou. Podobně je tomu na loukách a v nivách, kde bývají dominantními skrytě v zemi žijící druhy Lasiotrechus discus a Bradycellus verbasci, kromě odchytu na světlo, (Lasiotrechus discus i v náplavech), však nebývají většinou vůbec zjištěny. V příznivých letech bývá na mnoha lokalitách absolutně nejpočetnějším druhem Trechus quadristriatus, který se však v zemních pastech objevuje spíše sporadicky.

2) doba průzkumů je příliš krátká, v nejlepším případě to bývá jeden rok, což je málo na vyloučení náhodných vlivů a zobecnění výsledků, velikost populací mnoha střevlíkovitých je závislá na průběhu počasí a kolísá podle jeho výkyvů.

3) střevlíkovití jsou považováni za homogenní skupinu, i když je to ve skutečnosti uměle vytvořený soubor, zahrnující i vzájemně méně příbuzné druhy a skupiny druhů s natolik odlišnými potravními, ekologickými a dalšími charakteristikami, že porovnávání jejich početnosti většinou nemá smysl.