Metodika

Mapování hnízdního rozšíření ptáků na území Velké Prahy probíhalo v síti odvozené od sítě používané v České republice pro mapování všech organismů. Kvadráty této sítě mají rozměry 10 x 6 geografických minut (přibližně 12 x 11,1 km, plocha této základní mapovací jednotky je zhruba 133 km²). Pro pražské podmínky bylo nutno pracovat v „jemnější„ síti. Ta vznikla postupným půlením obou základních rozměrů těchto kvadrátů, používaných ve stejném období pro národní mapování hnízdního rozšíření ptáků (ŠŤASTNÝ et al. 1996). Jeden „národní„ kvadrát byl rozdělen na 64 menších kvadrátů o rozměrech přibližně 1,5 x 1,3 km. Území Velké Prahy pokrylo celkem 277 těchto kvadrátů.

I přes značný počet mapovatelů (téměř 150) – převážně členů České společnosti ornitologické – se nepodařilo zpracovávané území pokrýt hned od počátku mapování celé. Zatímco řada kvadrátů byla zpracována v každém z 5 sledovaných roků, menší počet kvadrátů, většinou ležících při okrajích Prahy, byl mapován jen po dvě hnízdní sezóny, některé dokonce pouze jednu sezónu. Zpracovávány byly i kvadráty, které byly protínány hranicemi Velké Prahy, přičemž byla mapována celá jejich plocha.

V každém poli sítě byl podle standardní mezinárodní metodiky, která rozlišuje tři kategorie výskytu – možné, pravděpodobné a prokázané hnízdění, pořízen druhový seznam hnízdících ptáků. Stanovení jednotlivých kategorií nezávisí na libovůli mapovatele. Standardní mezinárodní metodika vymezuje celkem 16 stupňů „průkaznosti„ hnízdění. Stupňům 1-3 odpovídá kategorie možné hnízdění, stupňům 4-9 kategorie pravděpodobné hnízdění a stupňům 10-16 kategorie prokázané hnízdění. Úkolem každého dobrovolného spolupracovníka je navštívit všechny biotopy v přiděleném kvadrátu a u zjištěných druhů pátrat po co nejvyšších stupních „průkaznosti„ hnízdění. Jednou doložené hnízdění v rámci pětiletého období je považováno za dostatečný důkaz o obsazení kvadrátu určitým druhem.

Ve většině případů se podařilo údaje o výskytu doplnit odhady početnosti - kvantitativními nebo semikvantitativními, bez nichž nelze, zvláště pak u hojných druhů, rozšíření plnohodnotně zachytit. Každý mapovatel měl možnost pokusit se o odhad konkrétního počtu hnízdích párů nebo použít jednu z osmi stanovených kategorií (1-5 párů, 6-12 párů, 13-25 párů, 26-75 párů, 76-125 párů, 125-375 párů, 375-625 párů, více než 625 párů). Tato škála vznikla půlením „pětkové„ geometrické řady, kterou používalo ve stejném období národní mapování (Šťastný et al. 1996). Tak byla na jednu stranu umožněna srovnatelnost výsledků a na druhou stranu vytvořeny kategorie s menším rozpětím nezbytné pro mnohonásobně menší pražské čtverce.

Terénní pozorování zapisovali jednotliví mapovatelé do karet s předtištěným systematicky uspořádaným seznamem druhů, později do laserem čtených formulářů určených pro přímé počítačové zpracování (viz obrázek). Tyto tiskopisy odesílali po skončení sezóny organizátorům. Byla sbírána i data z příležitostně navštívených kvadrátů, které již soustavně sledoval jiný stanovený mapovatel. V řadě případů totiž přinesla údaj o hnízdění ve vyšší kategorii.

Kategorie hnízdního výskytu ptáků
stanovené Evropským výborem pro sestavení atlasu hnízdního výskytu ptáků

Stupně průkaznosti:	A= předpokládané hnízdění
	B= možné hnízdění
	C= pravděpodobné hnízdění
	D= prokázané hnízdění

Stupeň	Kategorie
A	0	Druh pozorovaný v době hnízdění
B	1	Druh pozorovaný v době hnízdění a ve vhodném hnízdním prostředí
	3	Pozorování zpívajícího samce (či samců) anebo zaslechnutí hlasů souvisejících s hnízděním ve hnízdním období
C	3	Pár (samec, samice) pozorovaný ve vhodném hnízdním prostředí v době hnízdění
	4	Stálý okrsek předpokládaný na základě pozorovaného teritoriálního chování (např. zahánění soků, zpěv apod.) na témž stanovišti nejméně dvakrát v odstupu 1 týdne
	5	Pozorování toku a imponování nebo páření
	6	Hledání pravděpodobných hnízdišť
	7	Vzrušené chování a varování starých ptáků nejspíše v blízkosti hnízda či mláďat
	8	Přítomnost hnízdních nažin u chycených starých ptáků
	9	Staří ptáci pozorovaní při stavbě hnízda nebo dlabání hnízdní dutiny
D	10	Odpoutávání pozornosti od hnízda nebo mláďat a předstírání zranění
	11	Nález použitého hnízda, obydleného či opuštěného během pozorování, se zbytky vaječných skořápek
	12	Nález čerstvě vylétaných mláďat (u krmivých) nebo mláďat v prachovém opeření (u nekrmivých)
	13	Pozorování starých přilétajících či odlétajících z hnízdiště za okolností, které nasvědčují přítomnosti obsazeného hnízda (včetně vysoko umístěných hnízd nebo hnízdních dutin, do nichž není vidět), pozorování starých ptáků vysezujících snůšky
	14	Pozorování starých při odnášení trusu od hnízda nebo přinášení potravy mláďatům
	15	Nález hnízda s vejci
	16	Nález hnízda s mláďaty (viděnými nebo slyšenými)

Poznámky k druhovým mapám a textům

Výskyt v České repulice
Kapitola Výskyt v České republice podává základní informaci o hnízdním rozšíření na území České republiky. Byla zpracována podle Šťastného, Bejčka a Hudce (1996), bylo čerpáno rovněž z Hudce et al.(1994), Hudce, Černého et al. (1977) a Hudce et al. (1983). ze jednu sezónu. Zpracovávány byly i kvadráty, které byly protínány hranicemi Velké Prahy, přičemž byla mapována celá jejich plocha.

Výskyt v Praze
Základem této kapitoly jsou druhové kvalitativní a kvantitativní mapky. Komentář se pokouší porovnáváním prostředí jednotlivých kvadrátů nalézt ty jeho parametry, které ovlivňují rozšíření a početnost. Veškeré biotopové popisy přitom vycházejí z pražských měřítek. Hovoří-li se v textu o rozsáhlých lesních celcích, jsou tak označovány příměstské lesy o rozloze několika desítek, nejvýše několika stovek hektarů. Mezi velké rybníky patří v pražských měřítcích nádrže s rozlohou okolo deseti hektarů. Závěrečný odstavec kapitoly hodnotí vztah příslušného druhu k urbánnímu prostředí. Nakolik to použitá metoda síťového mapování umožňuje, porovnáváme rozšíření respektive početnost v Praze a ve volné přírodě. Pokoušíme se především stanovit, zda se městské a přírodní biotopy shodují svými, pro příslušný druh hnízdně či potravně významnými charakteristikami, což by mělo poskytovat vodítko pro zjištění, zda lze u něj hovořit urbanizaci či dokonce o synantropizaci.

Při interpretaci jakýchkoliv dat získaných pomocí síťového mapování je ovšem nutno počítat s chybami, jež tato metoda nezbytně generuje. Ty mohou být dvojího druhu a liší se svými dopady.

Prvý typ vzniká jako důsledek rozdílů v úrovni zpracování jednotlivých kvadrátů. Zkresluje jejich druhové bohatství a ztěžuje vzájemné srovnávání. Pro platný záznam postačuje zjištění určitého ptačího druhu v jediné z pěti hnízdních sezón, během nichž mapování probíhalo. Celkové druhové bohatství bude proto ovlivňovat délka období, po něž byl příslušný kvadrát mapován. Řada kvadrátů byla obsazena čtyři nebo pět let, u dosti velkého počtu jsme se však museli spokojit s údaji z jedné či dvou sezón. Druhá skupina bude oproti prvé pravděpodobně podhodnocena. V ideálním případě by se podhodnocení mělo týkat pouze vzácných druhů, které v příslušném kvadrátu hnízdí nepravidelně. Několikaletý výzkumu však také pravděpodobně sníží počet druhů, které by jinak unikly pozornosti mapovatelů. Tyto druhy jsou samy o sobě dalším a možná nejzávažnějším zdrojem chyb. Jejich podíl je zřejmě velmi proměnlivý, neboť jej ovlivňují rozdíly v intenzitě terénního výzkumu či ve znalostech mapovatelů.

Druhý typ chyb zkresluje rozšíření jednotlivých druhů. Pokud určité teritorium či okrsek zasahuje do dvou či více kvadrátů, může být příslušný pár zaznamenán ve všech. Výsledkem je menší či větší nadhodnocení rozšíření. Nejčastěji bude tato chyba postihovat druhy s velkými teritorii či okrsky. Typickým příkladem může být krahujec obecný. Přinejmenším část záznamů v kategorii „B„ či „C„ pochází od lovících ptáků, kteří hnízdí v některém sousedním kvadrátu. K nadhodnocení rozšíření povede i to, když určitý pár zahnízdí v následujících letech v různých kvadrátech. Poměrně často se s tímto jevem setkáme u labutě velké.

Zvláštní problém představují kvantitativní údaje, kde lze vždy předpokládat zatížení větší či menší chybou. Je přitom pravděpodobné, že určitý mapovatel bude své výsledky buď soustavně podhodnocovat či naopak nadhodnocovat. Pro kvantitu tedy platí obdobně jako pro druhové bohatství, že lze jen obtížně porovnávat jednotlivé kvadráty. Spolehlivější závěry získáme srovnáním skupin kvadrátů s obdobnými charakteristikami, kde by mělo dojít k vyrovnání subjektivních chyb.

Srovnání s jinými evropskými městy
Při srovnání rozšíření jednotlivých druhů se situací zjištěnou v jiných evropských městech jsme vycházeli ze studií uvedených v tabulce. Jedná se především o práce založené na metodice shodné nebo velmi podobné metodice použité při mapování Prahy, to jest na mapování ve čtvercových sítích a na klasifikaci výskytu odvozené z evropského mapování (Hagemeijer * Blair, 1997). Výjimkou jsou studie avifauny Lvova (Bokotej 1994), kde bylo prováděno sčítání na liniových transektech a Varšavy (Luniak et al. 1964), kde byla zdrojem informací vlastní víceméně nesystematická pozorování autorů doplněná o informace dalších spolupracovníků. Záměrně jsme se nevěnovali pracím zabývajícím se pouze určitými vybranými městskými biotopy, ale pouze studiím věnovaným avifauně města jako celku. I tak představují jednotlivé studie velmi heterogenní a obtížně srovnatelný soubor, především kvůli odlišné velikosti čtverců i celkové rozloze zkoumaného území. Navíc byla města zpracovávána v (často velmi podstatně) odlišných obdobích, takže s geografickými rozdíly mohou interferovat i rozdíly historické.

Výskyt v Praze v minulosti
Hodnověrné údaje o hnízdním výskytu ptáků na území Prahy v minulosti pocházejí až z konce 19. stol. Týkají se přitom jen některých nápadnějších druhů, které poutaly pozornost tehdejších ornitologů. Tak je v úplnosti zachycena historie havraních kolonií v Praze, hnízdění slavíka v Petřínských sadech, sovy pálené v kostelních věžích aj. O hnízdění běžných druhů nebo méně známých je však údajů poskrovnu.

Protože v dřívější době těžištěm činnosti ornitologů byla sběratelská činnost, vytváření sbírek vycpanin, největší část informací o výskytu ptáků se týkala zástřelů vzácných druhů v době mimo hnízdění. Do roku 1926, než se u nás ustavila Československá ornitologická společnost, byl činný na našem území přírodovědný spolek Lotos se sídlem v Liběchově u Mělníka. V tomto spolku, který byl založen již v roce 1910, pracovali nejen tehdejší sudetští Němci, ale i řada českých ornitologů. Jeden z jeho zakladatelů, dr. Karl Richter, sídlil ve vile v blízkosti Pražského Hradu a věnoval se mimo pozorování ptáků v Praze i kroužkování ptáků.

Systematickému shromažďování dat o hnízdění ptáků na území Prahy se od 30. let min. stol. věnoval dr. Jiří Baum. Vycházel nejen z vlastních bohatých zkušeností, ale často získával informace od pražských ptáčníků, jejichž obchůdky byly v Praze na řadě míst. Ve své knize „Ptactvo Velké Prahy„, kterou měl připravenou do tisku již v roce 1941, na základě studia historických pramenů shrnul i veškeré zmínky o ptácích Prahy od nejstarších dob. V téže době sestavil Veleslav Wahl na základě vlastních pozorování a údajů od dalších pražských ornitologů úplný přehled 223 ptačích druhů zjištěných na území Prahy a již v roce 1944 vydal tuto práci v knize „Pražské ptactvo„. Větší díl shromážděných údajů se týká hnízdění. Jeho dílo představuje význačný pramen informací, které byly využity v kapitole „Výskyt v minulosti„.

Dalším, velmi bohatým zdrojem informací o hnízdění ptáků v Praze v následujících desetiletích je archiv Kroužkovací stanice Národního muzea, kde jsou uloženy veškeré seznamy kroužkovaných ptáků od roku 1934, kdy bylo u nás zahájeno kroužkování ptáků. Po druhé světové válce velmi rychlým tempem narůstal počet ornitologů věnujících se kroužkování ptáků. V těch letech nebylo snad jediného význačnějšího ornitologa, který by se alespoň v začátku své vědecké činnosti kroužkováním ptáků nezabýval. V padesátých letech vyvíjelo činnost na území Československa již více než 200 kroužkovatelů a z tohoto počtu kolem 40 ornitologů kroužkovalo ptáky převážně na území Prahy. Tyto archivní materiály okroužkovaných ptáků dokládají druhové a kvantitativní zastoupení ptáků na řadě pražských lokalitách.

Základní údaje o mapování hnízdního rozšíření ptáků ve srovnávaných evropských městech.

Proto bylo u většiny druhů možné pouze velmi hrubé a orientační srovnání zaměřené především na porovnání hlavních biotopů, které druh obsazuje a na míru jeho pronikání do centrálních, hustě zastavěných částí města. I tak mají zjištěné shody či rozdíly jen omezenou platnost (limitovanou na okruh srovnávaných měst) a obecnější interpretace by vyžadovala podrobnou analýzu avifauny a bitopové nabídky nejen samotných měst, ale i okolní krajiny.

Rozšíření v současnosti
Od skončení mapovacího období uběhlo více než 10 let, během nichž došlo k určitým změnám v rozšíření ptačích druhů a jejich početnosti. Pokusili jsme se proto tyto změny zachytit a zohlednit. U většiny, především hojných druhů nebylo postihnutí těchto změn možné. Vybrali jsme proto 15 druhů, a u nichž jsme předpokládali významné územní šíření a vzrůst početnosti nebo naopak územní ústup a pokles početnosti, pro podrobnější terénní průzkum. U třech z nich, kde byl počet nově obsazených kvadrátů nejvyšší (holub hřivnáč Columba palumbus, straka obecná Pica pica a kavka obecná Corvus monedula) jsme výsledky zanesli do mapek rozšíření, kde jsou zachyceny zelenou barvou. U druhů, kde došlo k nejvýraznějšímu ústupu (čejka chocholatá Vanellus vanellus, chocholouš obecný Galerida cristata a bělořit šedý Oenanthe oenanthe) jsme grafické zobrazení nepoužili, neboť získání spolehlivých „negativní dat„ je podstatně náročnější na kvalitu terénního výzkumu. Nebyli jsme schopni pokrýt celé zkoumané území. Menší tým vybraných spolupracovníků soustředil svoji pozornost do předem vytipovaných kvadrátů, kde jsme předpokládali nějaké změny. Hlavním obdobím pro sběr těchto dat byla hnízdní sezóna roku 2000.

Přehled vybraných druhů:

Poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Krahujec obecný (Accipiter nisus)
Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)
Holub hřivnáč (Columba palumbus)
Výr velký (Bubo bubo)
Žluna zelená (Picus viridis)
Žluna šedá (Picus canus)
Datel černý (Dryocopus martius)
Chocholouš obecný (Galerida cristata)
Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)
Ťuhýk obecný (Lanius collurio)
Straka obecná (Pica pica)
Havran polní (Corvus frugilegus)
Kavka obecná (Corvus monedula)
Čečetka zimní (Carduelis flammea)

Přehled mapovatelů vybraných druhů:

Alice Exnerová	Lubomír Peške	Jiří Formánek
Petr Procházka	Pavel Čtyroký	Hana Rychlíková
Vladimír Holáň	Lucie Stejskalová	Miroslav Jelínek
Jaroslav Škopek	Vítězslav Línek	Pavel Volf
Jiří Malina