Materiál obsahuje kromě zhodnocení druhů motýlů jakožto indikátorů jednotlivých stupňů také vyznačení stupně ohrožení druhů (KO - kriticky ohrožený, SO - silně ohrožený a O - ohrožený ve smyslu těchto kategorií uvedených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Pokud se týká ochrany motýlů, tak vyhláška neodpovídá současnému stavu znalostí ohroženosti druhů. Na druhou stranu je nutno si uvědomit, že převážná část nejvýznamnějších a současně nejohroženějších druhů žije takovým způsobem, že nelze chránit tyto druhy jako jedince či populace, ale je nutno prosazovat komplexní ochranu jejich biotopů. Jinými slovy, pokud je průzkumem prokázáno, že na lokalitě žije druh ohrožený na jedné ze tří uvedených úrovní, je třeba zajistit zákonnou ochranu biotopu na němž se druh stabilně vyvíjí.
Rozhodujícím hlediskem pro zařazení druhů do stupňů ohrožení je v převážné většině případů stabilita a zranitelnost stanovišť, na nichž se tyto druhy vyvíjejí a ohroženost jejich živné rostliny.
Jedním z cílů, které zpracovaný materiál sleduje, je podpořit novelizaci vyhlášky se zohledněním našich aktuálních znalostí o výskytu jednotlivých druhů a stanovišť, která obývají. Tento materiál je v podstatě prvním přiblížením, jak by kategorizace druhů motýlů požívajících zákonné ochrany v podmínkách České republiky měla vypadat. Přestože se jedná o obsahově významné dílo, je žádoucí návrh dopracovat pro celou Českou republiku v celé šíři druhového spektra, které v současné době čítá zhruba 3370 druhů.
Druhy evidované na plochách ZCHÚ hl.m. Prahy jsou navrženy do kategorií ohroženosti takto:
Kategorie kriticky ohrožený - žádný druh
Kategorie silně ohrožený - SO (celkový počet druhů 5)
Kategorie ohrožený - O (celkový počet druhů 33)
Soupis druhů motýlů navržených k ochraně na stupni SO, O
Stigmella eberhardi
Zygaena laeta
Chazara briseis
Hadena irregularis
Polyommatus damon
Stigmella sanguisorbae
Parafomoria helianthemella
Adela dumerilella
Phyllonorycter helianthemellus
Phyllonorycter mannii
Acrolepia autumnitella
Agonopterix furvella
Coleophora pyrrhulipennella
Coleophora ditella
Coleophora vibicella
Coleophora vicinella
Coleophora linosyris
Coleophora adelogrammella
Coleophora galatellae
Coleophora linosyridella
Coleophora artemisiella
Vulcaniella pomposella
Vulcaniella extremella
Syncopacma larseniella
Dyspessa ulula
Cochylimorpha hilarana
Eupoecilia sanguisorbana
Evergestis aenealis
Evergestis politalis
Limenitis camilla
Polyommatus dorylas
Polyommatus thersites
Meleageria daphnis
Coenocalpe lapidata
Luperina nickerlii
Pachycnemia hippocastanaria
Arichanna melanaria
Euchalcia consona
Předkládaná studie si tedy klade za cíl jednak informovat o aktuální motýlí fauně zvláště chráněných území hl.m. Prahy, zhodnotit z hlediska lepidopterologického zachovalost a přírodovědeckou rozmanitost ZCHÚ a zároveň dát podnět ke změně stávající vyhlášky č. 395/92 Sb. v části týkající se ochrany motýlů.
Aktuální přehled o motýlí fauně ZCHÚ hl.m. Prahy vznikl na základě většinou soukromých dlouhodobých aktivit autora, které za dlouhou řadu let přinesly výsledky uceleného charakteru schopné publikování. Jakkoliv je tento přehled zajímavý z odborného faunistického hlediska a užitečný z hlediska ochranářské praxe, je pouhým vstupním materiálem pro další cíle shora citované. Při této příležitosti je vhodné uvést, že citované přehledy nelze považovat za konečné, a to jak ve směru ubývání druhů v důsledku stoupající zátěže spojené se silnou urbanizací pražského regionu, tak ve směru rozšiřování druhového spektra v důsledku pokračujícího poznání.
Zcela nepostradatelným metodickým krokem bylo vypracování taxace druhů zjištěných na chráněných územích z hlediska jejich indikační hodnoty. Tato taxace je jedním z hledisek, které je zohledňováno při návrhu ochrany druhů. Současně je taxace velmi důležitým produktem, s jehož použitím se počítá pro vyhodnocování lepidopterologických průzkumů prováděných v rámci studií E.I.A. Exaktnější zhodnocení výsledků průzkumů umožní vyhnout se mnohdy obtížným obhajováním závěrů formulovaných na základě těchto ekologických studií. K taxaci samotné je nutno opět podotknout, že ji nelze považovat za konečnou a neměnnou. Uvedené třídění druhů vychází ze současných poznatků o bionomii jednotlivých druhů a je zcela přirozené, že na taxaci budou existovat rozdílné názory specialistů v oboru lepidopterologické bionomie a tyto názory budou korigovány i samotným autorem uvedené taxace. Tyto skutečnosti nejsou na závadu a nijak nezpochybňují význam tohoto metodického kroku. Naopak lze předpokládat plodnou diskusi vedoucí ke zpřesnění závěrů a k oživení zájmu o tuto problematiku.
Taxace druhů byla provedena se zohledněním informací o vazbě druhů na biotop, o vazbě druhů na živnou rostlinu a o četnosti výskytu druhů v rámci České republiky. Tento přístup je nesrovnatelně složitější ve srovnání s přístupem, který zvolili k obdobné taxaci citovaní autoři hůrka, Veselý & Farkač, 1996 a Buchar 1983, 1992. Tito autoři řešící obdobnou problematiku pro skupinu střevlíků a pavouků zvolili jednodušší přístup především z toho důvodu, že zmíněné skupiny bezobratlých nemají vazbu na rostliny a osidlují stanoviště, která jim vyhovují především abiotickými faktory za předpokladu zajištění dostatku potravy, kterou jsou převážně rozliční drobní bezobratlí, případně rozkládající se zbytky obratlovců. V případě motýlů, jež jsou převážně fytofágní organizmy, je vazba na živnou rostlinu u monofágů a oligofágů významným faktorem, který ovlivňuje rozšíření těchto druhů v přírodě.
V případě motýlů, a obdobně je tomu i u dalších skupin fytofágních bezobratlých, je problém ochrany druhů složitou problematikou zahrnující širokou škálu vzájemných vztahů mezi abiotickou, floristickou a zoologickou složkou prostředí. Z tohoto důvodu se ochrana těchto druhů stává komplexním problémem, který předpokládá detailní znalost stanovištních podmínek a nároků druhů a neobejde se bez podrobných vstupních informací získaných dlouhodobým terénním průzkumem.
Rovněž konečný výstup této
studie, jímž je doporučení na změnu stávající podoby vyhlášky č. 395/92 Sb., je
nutno chápat jako první návrh, který je nutno podrobit široké oponentuře
specialistů v oboru lepidopterologické bionomie. Předkládaný návrh je koncipován
tak, aby byl použitelný v rámci celé České republiky, jejíž jednotlivé regiony
se samozřejmě liší svými přírodními podmínkami a tím i druhovým složením motýlí
fauny. Konečným cílem je vypracování taxace pro všechny druhy motýlů známé v
současné době v České republice a na základě této taxace a znalostí o aktuální
ohroženosti významných druhů vypracování kompletního seznamu ohrožených druhů.
Přitom je nutno znovu zdůraznit, že motýly je nutno chránit komplexně, čili
včetně jejich biotopů, nelze chránit jednotlivce či populace ohrožených druhů.