Metoda hodnocení kvality biotopů na základě zastoupení motýlích druhů jako indikátorů vychází z hodnocení motýlích druhů z několika hledisek. Tím se liší od přístupů použitých pro hodnocení indikačního významu v případě jiných skupin organizmů indikačně významných (pavouků, střevlíků, drabčíků), které se omezují na pouhé hodnocení vazby druhů na stanoviště. Zvolený přístup vyzdvihuje kromě vazby druhu na určitý typ biotopu také vazbu na živnou rostlinu a četnost výskytu (na základě současných znalostí) druhu v podmínkách České republiky. Tato vzájemná provázanost hodnocených charakteristik (stanoviště - rostlina - vzácnost) do značné míry snižuje míru rizika neobjektivního posuzování indikačního významu jednotlivých druhů. Přesto je nutno připomenout, že hodnoty indikačního významu jednotlivých, především málo známých druhů, budou podléhat v budoucnosti změnám vyvolaným vývojem poznání a nakonec i vývojem motýlí fauny České republiky jako celku. Tento fakt je ostatně uveden dále.
Na tomto místě je nutno uvést velmi důležitý detail ovlivňující použitelnost metody. Aby dále popisovaná metoda mohla přinést pravdivé a nezkreslené výsledky, musí vycházet z dostatečně vyčerpávajících znalostí o motýlí fauně zkoumané lokality. Takovéto znalosti je možno nabýt v průběhu průzkumných prací trvajících alespoň tři, v ideálním případě po sobě jdoucí, sezóny. Dílčí a neúplné znalosti o motýlí fauně mohou vést ke zkresleným závěrům.
V prvním kroku byl vypracován aktuální soupis motýlích druhů s využitím vlastních poznatků autora nabytých v období let 1963 až 2001. Tento soupis byl doplněn aktuálními údaji dalších lepidopterologů z některých ZCHÚ. Přítomnost motýlích druhů na jednotlivých chráněných lokalitách byla zjišťována klasickými metodami, zahrnujícími sběr imág v průběhu dne, noční lov imág s použitím speciálních světelných zdrojů atraktivních pro druhy s noční aktivitou a chov imág z nedospělých stadií v laboratorních podmínkách. Pro každé ZCHÚ byl vypracován soupis druhů motýlů tabulkovou formou s použitím názvosloví dle práce Novák, Liška et al. 1997.
V druhém kroku byly druhy zastoupené v ZCHÚ pražského regionu, uvedené ve výše zmíněném soupisu, zhodnoceny na základě jejich indikačního významu. K tomu byl zvolen postup, který je obsahem dále uvedené tabulky.
V letech 2004 a 2005 byly prováděny průzkumy motýlů i na postupně registrovaných významných krajinných prvcích a dalších přírodovědně hodnotných územích a byla provedena analýza motýlí fauny shodnou metodou.
Tabulka č. 1: Hodnocení motýlích druhů jako indikátorů zachovalosti biotopů pro účely jejich ochrany
| Hlediska | Bodové hodnocení |
|---|---|
| Potravní vazba | |
| Druh polyfágní - prakticky bez vyjádřitelné vazby na určitou živnou rostlinu | 1 |
| Druh omezeně polyfágní - vázaný na druhy rostlin různých čeledí | 2 |
| Druh oligofágní - vázaný na několik rodů téže čeledi | 3 |
| Druh omezeně oligofágní - vázaný na několik druhů téhož rodu | 4 |
| Druh monofágní - vázaný na jediný druh rostliny | 5 |
| Stanovištní vazba | |
| Druh eurytopní - bez vazby na určitý typ stanoviště | 1 |
| Druh oligotopní - vázaný na skupinu příbuzných biotopů | 2 |
| Druh stenotopní - striktně vázaný na jediný typ stanoviště | 3 |
| Vzácnost - četnost výskytu na základě dosavadních znalostí | |
| Druh rozšířený a početný | 1 |
| Druh rozšířený ale nehojný | 2 |
| Ojedinělé nálezy z většího počtu lokalit | 3 |
| Ojedinělé nálezy z malého počtu lokalit | 4 |
| Ojedinělé nálezy z jediné lokality | 5 |
| Indikační význam druhů na základě bodového hodnocení | |
| Indikátor 1. stupně | 11 - 13 |
| Indikátor 2. stupně | 9 - 10 |
| Indikátor 3. stupně | 7 - 8 |
| Indikátor 4. stupně | 3 - 6 |
Maximální dosažitelný počet bodů činí 13.
Pro stanovení indikačního významu druhů byl použit jednoduchý vzorec
I = P + S + V
kde I = indikační význam
P = potravní vazba
S = stanovištní vazba
V = vzácnost
(Stupně 4. a 5. byly v novější verzi metodiky sloučeny do stupně 4.)
Stupně indikačního významu se nekryjí s výrazem „vzácnost“. Jde o ukazatel kombinovaný s dalšími hledisky – vazbou na živnou rostlinu a vazbou na stanoviště. Proto lze u hodnot indikačního významu zaznamenat v mnohých případech větší či menší disproporci proti obecně vžitým představám o vzácnosti či běžnosti některých, především obecně známých druhů. Pouze u indikátorů 1. stupně lze konstatovat, že jde téměř ve všech případech o druhy velmi vzácné.
Území, na nichž je přítomen indikátor 1. stupně, je nutno zákonem chránit. Pro oprávněnost zákonné ochrany je nutno potvrdit trvalý výskyt indikátoru ve stabilní populaci a současnou přítomnost indikátorů 3. stupně nad 20 %. V případě, že indikátorem je druh kriticky nebo silně ohrožený, není přítomnost indikátorů 3. stupně rozhodující. Zákonná ochrana musí být podpořena syntetickým posouzením všech dalších (živých i neživých) složek přírodního prostředí. Cílem ochrany je vyloučení jakýchkoliv rušivých vlivů ohrožujících trvalou existenci indikátoru.
Na přírodě blízkých habitatech se účast indikátorů 1. stupně pohybuje nejčastěji od jednoho do pěti procent. Jejich zastoupení stoupá se stoupající specifičností habitatu.
Území, na nichž je přítomen indikátor 2. stupně, je nutno zákonem chránit. Pro oprávněnost zákonné ochrany je nutno potvrdit trvalý výskyt indikátoru ve stabilní populaci a současnou přítomnost indikátorů 3. stupně nad 20 %. V případě, že indikátorem je druh kriticky nebo silně ohrožený, není přítomnost indikátorů 3. stupně rozhodující. Zákonná ochrana musí být podpořena syntetickým posouzením všech dalších (živých i neživých) složek přírodního prostředí. Cílem ochrany je zachovat podmínky pro jeho existenci, případně tyto podmínky zlepšit v rámci pěstební péče.
Na přírodě blízkých habitatech se účast indikátorů 2. stupně pohybuje nejčastěji od pěti do deseti procent. Jejich účast stoupá se stoupající specifičností stanovištních podmínek.
Případy, kdy jsou v území přítomny indikátory 1. nebo 2. stupně a indikátory 3. stupně nedosahují hodnoty nad 20 %, vypovídají o silném ovlivnění lidskou činností nebo o zanedbané údržbě. V takových územích probíhá sukcesní vývoj, v jehož důsledku dochází k ústupu cenných biotopů a jejich náhradě méně hodnotnými společenstvy. Takovým příkladem je třeba zarůstání stepních biotopů křovinami a lesem, nebo poškození kvalitního biotopu těžbou nerostných surovin apod. V těchto případech uvedená kombinace zastoupení indikátorů většinou vypovídá o vysokém ekologickém potenciálu biotopu. Cílem péče o biotop by měla být obnova původního charakteru biotopu obnovením pastvy nebo takovými pěstebními opatřeními, které podpoří obnovu rostlinných společenstev důležitých pro vývoj významných motýlích indikátorů.
Území, na nichž jsou přítomny indikátory 3. stupně (za současné absence indikátorů 1. či 2. stupně), zasluhují péči a ochranu v závislosti na percentuálním zastoupení těchto indikátorů v celkovém druhovém spektru, přičemž mezní hodnotou, nad níž biotopy zasluhují zákonnou ochranu, je 20 %. Území se zastoupením indikátorů 3. stupně nad 30 % zasluhují zákonnou ochranu zcela nepochybně. V praxi takováto kombinace zastoupení indikátorů však obvykle nenastává.
Zastoupení indikátorů 3. stupně nad 20 % je známkou dobré kondice společenstva motýlů a je většinou důkazem i dobré kondice ostatních fytofágních bezobratlých. Vyšší zastoupení indikátorů 3. stupně nad 20 % je proto téměř bez výjimky doprovázeno výskytem alespoň jediného druhu s indikačním významem 1. nebo 2. stupně. Naopak zastoupení indikátorů 3. stupně pod 20 % bez současné přítomnosti indikátorů 1. a 2. stupně svědčí o celkové degradaci biotopu, na němž s největší pravděpodobností ani změna využívání k přírodě bližší variantě nepovede v dohledném časovém horizontu k obnovení bohatšího druhového spektra.
Zastoupení indikátorů 4. stupně se i na kvalitních biotopech nejčastěji pohybuje v hodnotách od 55 do 70 %. Nižší zastoupení vypovídá o specifických stanovištních podmínkách, které eliminují výskyt běžných druhů. Naopak vyšší zastoupení eurytopních druhů svědčí o silném antropogenním ovlivnění a ruderalizaci. Území, na nichž jsou přítomny pouze indikátory 4. stupně, jsou za předpokladu neexistence jiného (abiotického) fenoménu hodného ochrany využitelná obvykle bez omezení pro rozličné investiční záměry bez ohledu na přírodní složku prostředí.
Na lokalitách, kde silně působí blíže nespecifikované vlivy ať již přírodního či antropogenního charakteru ve směru k eliminaci výskytu specifických druhů s vysokým indikačním významem, se může zastoupení indikátorů 3. a 4. stupně v součtu velmi blížit hodnotě 100 %. Takové lokality nemusí být nutně bez jiných přírodovědeckých kvalit, nicméně jejich význam jako biotopu stenotopních motýlích druhů je nepatrný. Příkladem takového biotopu může být říční niva, kde výskyt stenotopních druhů motýlů je periodicky drasticky redukován déledobějším vyšším stavem vody, který eliminuje výskyt téměř všech motýlích druhů, které se v době záplav vyvíjejí na zemi.
Hodnocení indikačního významu jednotlivých druhů s použitím výše uvedeného přístupu má některá úskalí, která je třeba na tomto místě připomenout:
Ačkoliv převážná většina motýlích druhů jsou fytofágní živočichové, existují mezi nimi skupiny druhů, kteří se živí odlišně. Jde například o čeleď Tineidae (moli), mezi nimiž je řada druhů živících se organickými látkami odlišného původu (peří ptáků, srst savců, trus obratlovců, organické látky v hnízdech blanokřídlého hmyzu, podhoubí a plodnice dřevokazných hub), podčeleď Oecophorinae, v níž jsou zastoupeny druhy živící se tlejícími rostlinnými látkami (opadané listy dřevin, tlející dřevo), čeleď Pyralidae, kde je zastoupeno v různých podčeledích několik druhů živících se například voskem v hnízdech blanokřídlého hmyzu, rostlinnými produkty ve skladištích, odumřelými rostlinnými částmi vyskytujícími se volně v přírodě apod., podčeleď Sterrhinae s četnými zástupci živícími se odumřelými rostlinnými částmi atd. V těchto případech byla výše uvedená metodika hodnotící vazbu druhů na živnou rostlinu modifikována se zohledněním různorodosti materiálu využívaného jako potrava.
V případě druhů uplatňujících se v kulturní krajině jako škůdci, vede použitý způsob taxace k nadhodnocení jejich indikačního významu. To je způsobeno tím, že jde většinou o monofágní nebo oligofágní druhy, jimž člověk svou činností vytvořil optimální podmínky pro abnormální namnožení, k němuž by za podmínek neovlivněných člověkem pravděpodobně nedocházelo. Jde většinou o druhy vázané na monokultury zemědělských plodin a monokulturní lesní porosty.
Obdobným případem jsou druhy vázané na ruderální rostliny, jež se v krajině šíří v souvislosti s činností člověka. V obou těchto případech bylo zařazení těchto druhů motýlů do tříd indikačního významu korigováno, nejčastěji přeřazením o jednu třídu níže.
I u druhů migrujících a v české přírodě nepůvodních (imigrantů) byla v případech, že výpočtem indikačního významu směřuje jejich zařazení mezi významné indikátory 1., 2. a 3. stupně, provedena korekce zařazení o jeden stupeň níže.
Motýli jako živá složka přírody podléhají v průběhu času neustálému vývoji. Mění se početnost populací druhů v dané lokalitě i v daném regionu. Mění se ve směru k hlubšímu poznání i stav znalostí o geografickém rozšíření a bionomii jednotlivých druhů. Z těchto důvodu je nutno chápat uvedenou taxaci druhů jakožto indikátorů kvality a zachovalosti přírodovědecké hodnoty území jako taxaci přímo svázanou se stávajícím stavem znalostí, kterou je nutno v průběhu času neustále aktualizovat. Přesto předkládaná taxace je chápána jako zcela nezbytná pro exaktnější hodnocení výsledků lepidopterologických průzkumů a jako velmi užitečnou pomůcku v ochranářské praxi.